Něco...

23. ledna 2007 v 21:37 | Boruwka |  Info
1. ČLÁNEK....

Tenhle blog jsem založila z jednoho prostého důvodu - Za 1. jsem se nudila a za 2. jsem se moc trápila... A jen, když přidávám články a nové obrázky vyjadřující stejné pocit, jaké mám já... Mám pocit, že konečně dělám něco správného.
Jako skoro každá holka jsem byla zamilovaná, ale ne jako skoro každý holce to skončilo dobře...
Ale život neni teorie, je to velká ironie... To co chceš, aby se splnilo se většinou nesplní... Můj největší sen byla láska, láska člověka, který mi jí nemohl dát. Díky tomuto člověku jsem se velmi změnila a teď vím co je trápení s láskou. Jestli tento člověk někdy bude číst tyto řádky a bude bloudit po tomto blogu možná pochopí, jaké trápení způsobil a jak moc ho miluji....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blackie Blackie | Web | 24. ledna 2007 v 20:06 | Reagovat

Tyhle blogy mám ráda... Můj vznikl z podobného důvodu... Ale už je to dávno, a díky blogu jsem našla spoustu přátel, kteří mi pomáhali a pomáhájí doteď..

2 Bařka Bařka | 25. ledna 2007 v 14:25 | Reagovat

Blackie: jaký je tvůj blog? ráda se podívám... jsem zvědavá na vaše názory...

3 Jijky Jijky | E-mail | 25. ledna 2007 v 21:44 | Reagovat

Trápení s láskou...to je ........Ani nevím jak to nejlíp vyjádřit.....

Jedno z nejhorších trápení.....I já si ted jedno prožívám....

Je to strašný,ale vím že spousta holek je na tom hůř.....

Dovolte abych vám popsala svůj příběh.....

Stalo se to tyto prázdniny....jela sem s moji nej kámoškou na jednu akci....bylo tam plno lidí.....Byl to jakoby taneční tábor....

Jednou večer,sem tam zahlédla jednoho kluka...jeho pohyby na jednu pomalou písen měli hlubší význam....Jako by pohyby vyjadřoval sám sebe....Moje kámoška se s ním znala už z lonských let,když já jsem ještě na tento tábor nejezdila....představila mě s ním...žádného kluka sem do té doby neměla a to už mi bylo skoro 15....ale ne!Nelitovala sem toho....Cekala sem totiž pořád na toho svýho vysněnýho prince...věděla jsem, že až se doopravdy zamiluju,poznám to....A právě tento kluk mi přišel jiný...

Byl tak hezkej až mi z toho běhal mráz po zádech.Byli sme kámoši.

Nevěděla jsem,jak mu dát najevo svoji náklonnost...jednou večer mi ale dal malý složený dopis..Poprosil mě,abych si to přečetla až ráno.Ten večer...seděli jsme vedle sebe,byla velká tma...seděli jsme u stolu ještě s pár lidma...Najednou jsem zjistila,že se naše ruce spojily..drželi jsme se za ruce a hladili se palečkama...poodešli jmse dál od stolu...do tmy.Objali se a on se mě zeptal, jestli mě může políbit.Já odpověděla ANO.Byl to můj 1. polibek..ten nejhezčí zážitek.Po těle mi běhal mrazík a vychutnávala jsem jeho doteky..Až do konce tábora jsme spolu chodili...Poslední večer byl velikej ohnostroj...přímo nad námi.Byli sme o sebe opřený hlavama a koukali se na ty tisíce hvězd,co padaly k nám..Chtělo se mi plakat.Když sme se poslední den loučili,bylo to strašně smutný.Poslední dlouhý polibek...Miluju tě...byla jeho poslední slova.,,Taky tě miluju'' byla moje poslední slova.Byla to nevinná láska a přece tak vroucná a upřímná...

Kdepak,nespali sme spolu...takoví nejsme...vím že by to s ním bylo krásný ale o to nám nešlo..nejštastnější sme byli,když sme byli spolu.Je jiný než ostatní...je......je jako já.Nehraje si na drsnáka....klidně dá najevo své city,klidně 1. řekně o hvězdách že sou nádherný....je sám sebou....

A jak to dopadlo?Je z jiného státu...moje angličtina je celkem dobrá,povídali sme si anglicky.Je daleko...strašně daleko....

Ale píšeme si maily a já sem ráda,protože vím,že na mě nezapoměl....Vlastně sem to byla já,kdo jednoho dne napsal do mailu,abychom byli zatím kamarádi...bude to tak podle mě lepší....

On mi na to napsal,že jak chci...ted že jsme tedy kamarádi,ale že až se uvidíme,bude moc rád,když budeme zase něco víc...

My se totiž o prázdninách znovu uvidíme...doufám že se mi ani jemu nic nepřihodí a budeme moci oba jet...já vím,je to za dlouho,ale srdci neporučíš....miluju ho.

Doufám,že se na mě nikdo nezlobíte,že jsem tu zabrala tolik místa....ale potřebovala sem to někomu říct....dost mě ta situace trápí a věřte mi, že ted se mému srdíčku trochu ulevilo...

Snad si to přečetl aspon nekdo...

Budu OPRAVDU moc ráda,když mi napíšete nějaký váš příběh...

Můj mail :  Jituska91@seznam.cz

Dost mě ty osudy lásky zajímají....můžete napsat třeba i komentář k mýmu příběhu....budu fakt moc ráda když se někdo ozve a alespon formou emailu semnou o tom třeba napíše pár řádků....Děkuju, Jitka

4 Bařka Bařka | 25. ledna 2007 v 22:01 | Reagovat

Přečetla jsem si celý tvůj příběh... je vážně moc smutné jak některé lidské příěhy končí... přeju ti štěestí ve tvé lásce. ať jen kvete a nikdy se v ní neoběví bolest...

5 Jijky Jijky | E-mail | 26. ledna 2007 v 15:43 | Reagovat

Bařka: Moc děkuju! Přeji ti to samé...

6 wikki wikki | Web | 1. února 2007 v 8:14 | Reagovat

jak se jmenuješ???

7 Klára Klára | 1. února 2007 v 10:35 | Reagovat

To má bejt snad o tvim blogu né?! Ale ty tady kindáš nějaký nesmysli!!! Běž se vybrečet k mamince!!!

8 Jijky Jijky | E-mail | 4. února 2007 v 18:23 | Reagovat

Kláře - to bylo mířený na mě?

9 Jijky Jijky | E-mail | 5. února 2007 v 14:12 | Reagovat

Wikki:

Se ptáš mě? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama