Nevnímám...

24. ledna 2007 v 20:43 | Boruwka |  Moje Pocity
Nevnímám čas, který běží kolem mě, nevnímám lidi, co vedle mě chodí, nevnímám dny, které ubíhají, nevnímám každodenní shon v obchodech, a taky nevnímám nějaké přípravy na oslavy. Jediné, co teď vnímám je nicota, co mě svazuje, možná si teď říkáte, že jsem vážně bez citů, když přehlížím co všichni ostatní cítí... Já vím... Vážím si vašich citů, vážím si toho, že mě držíte v mých posledních dnech, a hlavně si vážím toho, že existují na světě lidé, kteří mají pochopení pro druhé a rozdávají úsměv. Nemůžu jmenovat, určitě bych na někoho zapoměla, a to vážně nechci, chci abyste mě pořád měli v srdíčku jako "jednu obyčejnou holku", která založila tenhle blog, neboť chtěla ukázat na jednu stránku života, na tu temnou...
Bloudím, nezastavuju se, cesta mi neutíká ani se mi nezdá dlouhá... Usmívám se na lidi kolem sebe, a přitom ani nevím že to dělam... Chci, aby mě viděli tak jak chtějí. Vy víte, že bych pro každého z vás umřela, vy víte, že bych za vás dala ruku do ohně a taky víte, že Bařka nikdy nezmizi... Teda pokud sami nebudete chtít... Jsem tady... Slyšíte mě? Když padá slza... Padá k srdíčku... Já jsem ta vaše slza... a spadla jsem k vašemu srdci a pokud budete chtít, tak ji utřete... Ale já vás nikdy neutřu a nesmaznu... nikdy...
Jsem myšlenkami mimo, nevím ani kde, nevím co jsem, nevím kde jsem, mé holé věty byly jakýsi utržek z mé mysli... Nemohla jsem mluvit a vlastně ještě pořádně ani nemůžu. Ale jedno vím určitě, že tenhle deníček jedný obyčejný holky tady bude... Nesmažu ho... Ale jen nebudu třeba přidávat tolik příspěvků jako vždy...
Nestojím o žádnej soucit ani lítost a vy to víte, je to muj blog a já mám právo si tady psát, co cítim a přesně, jak to cítim, tak to i popisuju, někteří lidé mě možná odsuzují... Jako jedna určitá osoba, která mi říká, že jsem nechutná, že chci, aby se lidé zabili, ale to vůbec neni pravda, nebudu se tady k tomu vyjadřovat, protože to je ta největši hloupost, co kdy na mou stranu byly vyřčeny. Ale ať si myslí kdo chce co chce, kdo mě zná delší dobu ví, jak to je.
Nový rok je tady... no a co? Nevím co chcete slyšet, od té doby co zemřela moje láska je pro mě zima a i ostatní roční období to nejhorší co mě kdy mohlo potkat... Neřeknu vám, jak se těším na dárky života, neřeknu vám jak budu strašně milá a usměvavě přát krasný a uspěšný rok, nikdy, ale nesmím zkazit rok mému okolí, takže na ten den hodim tu nejkrásnějsi přetvářku, co mám... Přidám úsměv, udělám cukrblik a je to ne? ...co je na tom tak těžkého?
Ruce se mi klepou, a po těle mi projiždí zase ten úžasný pocit, jaký zažívam při psaní... Zase píšu... Prsty se mi rozťukávají po klávesách a já se do toho vžívám... Tak dlouho... a přitom krátce...
Sama sebe se ptám... Co jsem... Kdo vlastně je Bařka... Holka, kterou jste nikdy neznali a jen diky tomuto a vývoji internetu jste ji poznali... Ale co kdybych neměla počítač... Co kdybych žila někde na ulici... Co potom... Nikdo by jsme o sobě nevědeli... Takže co? Mám děkovat snad osudu?
Jedině měsíc, který mi září nad hlavou ví jak to všechno je... A jedině cesta, po které každý z nás jde ví kam vede...
A co říct ještě?
Snad jen... Modlete se k tomu našemu měsíci... Možná je to on, kdo nám bude svítit v životě na tu cestu, kterou jdeme...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama